Kulturní šok

pátek 26. únor 2010 16:48

Dva týdny v Saudské Arábii jsou za mnou. Rozhodně kulturní šok. Civilizační střet.  

Ty dva týdny byly pracovní. Takže žádné potloukání po památkách, žádný běžný turismus (kromě jednoho dne). Pěkně celý den učit, školit, montovat. Večer na chvilku zdravotní procházka po okolí hotelů a spát.

 

 

 

 

Celkem tři města: Dammam, Abha a Jeddah.

První mírný kulturní šok je získání víza. Do Saudské Arábie neexistuje turistické vízum. Můžete tam jet za prací, nebo někoho navštívit. Proces získání krátkodobého pracovního víza trval 3 týdny a obsahoval celkem tři návštěvy na velvyslanectví Království Saudské Arábie v Praze. Součástí bylo i vyplnění dotazníku, kde hned první otázka zní:

„Jaké je Vaše náboženství?“

Váhám, zda napsat, že jsem nevěřící pes. Nakonec napíšu, že jsem bez víry. Vypadá to strašně, směšně, zkouším přeformulovat, ale nic mě nenapadá. Vízum nakonec dostávám i jako nevěřící a můžu jet. Přes Vídeň a Katar se nakonec dostávám na letiště pojmenované po nějakém místním králi a práce začíná.

DSC02036.jpg

A s tím i další kulturní šok. Hned totiž zjistíte dvě věci, které jsou pro Evropany naprosto nepochopitelné. Všechny ženy jsou tu zahalené. Vidíte jen oči a ruce. Z těch odvážnějších tvář. Zkuste je něco učit. Už od začátku je prostě podceňujete (ať chcete nebo nechcete). To ale narazíte hodně rychle. Mluví perfektní angličtinou a už po prvním dnu je z hlediska teorie nemám co učit. Prakticky je to trochu těžší, jsou zvyklé že manuální práce je pouze pro muže. A ačkoliv se jedná o chemickou laboratoř, nejsou zvyklé cokoliv dělat rukama. Na to jsou tam muži. A celou dobu je s námi jeden chlapík. Čte si noviny, neposlouchá mě. Dochází mi, že mě hlídá (respektive hlídá ty zahalené ženy). Přeci jen jsem potomek křižáckých nájezdníků.

Další věcí je absolutní zákaz alkoholu. Pivo tam sice mají, ale s obrovským nápisem 0 % alkoholu. Chutná podivně. Jako chmelová limonáda.

DSC02043.jpg

Školení v ostatních městech už probíhají s muži. Ale žádní Saudové. Číňan, Francouz, Ind a další Ind. Saudové (dle těchto cizinců) nepracují, pouze vše řídí z managerských pozic. Na práci si zkušeně přitahují specialisty z celého světa, prostě jim dobře zaplatí. Ti pak několik let žijí s rodinou v „resortech“. Moderních sídlištích s obchody, bazény, restauracemi. Bez nutnosti zahalování pro ženy. Rezort pak hlídá místní policie (nebo armáda – uniformy mají podobné). Po pár letech mají vyděláno. Francouz se kterým jsem se bavil tvrdil, že za pět let má vyděláno na třípokojový byt v centru Paříže. A to byl jeho sen. Číňan zase utekl před nesvobodou z domova. Teď žije v krásném moderním ghettu, který hlídají uniformy. Smál se tomu paradoxu a ptal se kolik stojí v Čechách pozemek pro dům. Doporučil jsem mu Šumavu.

Česká republika je pro většinu místních naprosto neznámý pojem. Trošku se chytají u slova Czechoslovakia. To už někdy slyšeli. „To je někde u Německa“? Trpělivě vysvětluji, že ano. Že jsme ve středu Evropy a že jsme už jen Česká Republika.

„Takže Německo se spojilo dohromady a vy jste se rozdělili? Proč?“

Nevím co odpovědět. „Byl to rozvod“, říkám. „A teď jsme nejlepší přátelé“. Jenomže zkuste Saudovi, nebo Jemenci vysvětlit evropský koncept rozvodu. Po pár minutách vysvětlování a doplňujících otázek na evropské svatební zvyklosti dostávám poslední zákeřnou otázku:

„Karl, takže ty jsi znal svoji ženu před svatbou?“

DSC02095.jpg

Karel Šec

Karel Šec

Karel Šec

Nové filmy, knihy a hudba které mě zaujaly.

Od malička mám rád filmy a hlavně kino. Budu rád když Vám něco z toho co zde píši pomůže vybrat správný film na který zajít, nebo knihu kterou si přečíst. Nechci filmy "recenzovat", spíš psát o dojmech, které ve mně vzbudily.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora

Co právě čtu

Co právě poslouchám

Oblíbené stránky