Rozhodně jsem je neviděl všechny (jejich celkem dobrý seznam je zde). Tolik síly, času a hlavně trpělivosti nemám. O filmech co jsem viděl jsem se na tomto blogu většinou i rozepsal. A to i o těch filmech, co by si to snad ani nezasloužily. Při pohledu na seznam premiér roku 2011 mám ovšem snad poprvé za posledních několik let pocit, že se v české kinematografii něco začíná dít. K tvorbě se dostává nová generace která má co říci. Jinými slovy, už trošku ubývá snahy o navazování na českou Novou vlnu (Forman, Passer). Hláškování, človíčkaření, provaření herci - to jsou tři hlavní problémy porevoluční české kinematografie. A právě toho v roce 2011 trochu ubylo.
S tímto úbytkem asi souvisí i to, že se jedná o rok několika nadějných debutantů v naší první lize. Zejména Tomáše Luňáka (Alois Nebel), Tomáše Řehořka (Czech Made Man) a Miroslava Ondruše (Vendeta). Hlavně rotoskopický animák Alois Nebel (přes zjevné problémy se scénářem) je obrovská událost, nejen českého významu.
Do boje o návštěvnost se v roce 2011 zapojili i staří a ostřílení hráči: Jan Hřebejk (Nevinnost), Jiří Vejdělek (Muži v Naději) a Zdeněk Troška (Čertova nevěsta). Všichni tři uspěli komerčně. V případě Nevinnosti ovšem opět nefungoval scénář a v případě Mužů v Naději nefungovalo nic. Troškovu poslední pohádku jsem neviděl, a tak pouze předpokládám, že je na stejné úrovni jako jeho předchozí rozprávky. Nablýskaný pohádkový podprůměr. Do historického záznamu vyvraždění Lidic se pustil jeden z nejlepších českých režiséru Petr Nikolaev. Film dopadl na české poměry úžasně, ale patetický scénář (Zdeněk Mahler) místy konkuruje nejhorším hollywoodským spektáklům.
Fimfárum 3: bez reklamní kampaně kiny film jenom prosvištěl, ale jedná se o světovou animovanou špičku, která stojí za pozornost
S ženským pohledem na svět přišly hlavně Alice Nellis (Perfect Days) a Jana Počtová (Generace Singles). Oba filmy jsem viděl a ničím mě nezaujaly. Důvodem je pravděpodobně moje pohlaví.
Dva zajímavé filmy mi unikly a rád se na ně podívám, až se objeví na DVD: Rodina je základ státu (Robert Sedláček) a Poupata (Zdeněk Jíraský).
Rok 2011 byl i rokem úsměvné „války“ filmových kritiků o nudný film Václava Havla Odcházení. Zviditelnila se také režisérka Ivanna Benešová svým pravým/falešným dokumentem Zneužívaný. Film jsem nedávno viděl a je hodně špatný, režisérka je mnohem schopnější marketingový mág, než režisér.
Dovolím si na závěr uvést svůj malý žebříček tří nejlepších českých filmů v roce 2011 v kinech. Je velmi subjektivní a také jsem všechny premiéry neviděl, nicméně:
3. Fimfárum 3
2. Lidice
1. Alois Nebel
Už teď jsem zvědav na rok 2012. Chystá se thriller Davida Ondříčka z 50. let Ve stínu, a komedie Tomáše Řehořka Signál. No uvidíme (více zde)!
Vendeta: připitomělý scénář vyvažuje atmosféra a skvělé duo Kaiser/Vetchý
